Svaly nazýváme někdy i motorem těla.
Představují téměř polovinu tělesné hmotnosti. Chemickou energii přeměňují na pohyb, který přenášejí pomocí šlach na kosti a klouby. Většina svalů těla pracuje ve skupinách, přičemž stažení jednoho svalu je doprovázeno uvolněním (relaxací) druhého. Během stahování zkracuje sval svou délku až o 40 procent. Většina kosterních svalů je totiž upevněná na dvě nebo i více kostí prostřednictvím vazivových šlach. Při stažení svalu se kost, ke které je sval připojen, pohne. Výsledkem pohybu je pak tah.




Sval je kontrakce schopen orgán, který má svou přesně definovanou strukturu a jasně určenou funkci. Svaly jsou anatomicky uspořádány tak, aby splňovaly funkce, pro které jsou vytvořeny. Nejmenší a základní funkční jednotkou svalu jsou myofibrily.
Myofibrily jsou vlastní kontraktilních komponentou svalu, sestávající z tzv.. kontraktilních proteinů - aktinu a myozinu. Ano, správně, aktinicko a myozín jsou proteiny a určitě jste už slyšeli o tom, že v kulturistice se snažíme o proteosyntézu. Aktinicko a myozín jsou tedy naším hlavním cílem a dalo by se říci, že trénovat musíme tak, abychom co nejvíce zvýšili koncentraci aktinu a myozinu ve svalových buňkách.
Svalové buňky, jinak nazývané také svalová vlákna, nebo myofilamenty, jsou základní strukturální jednotkou svalu. Každá svalová buňka je vyplněna myofibrily, obsahuje ale i další komponenty. Pro proces proteosyntézy je nezbytná přítomnost jádra svalové buňky.
Svalové buňky obsahují jako jediné buňky v lidském těle hned několik jader, což je pro proces svalové hypertrofie nesmírně důležitý údaj. Nezbytnou součástí buňky jsou mitochondrie, které jsou zapojeny do procesu získávání a produkce energie. Přímo do procesu proteosyntézy jsou zapojeny ribozomy. Všechny struktury uvnitř buňky jsou obklopeny tekutou až rosolovitou hmotou s názvem cytoplazma. Povrch buňky pokrývá buněčná membrána, sarkoléma.

Jakou roli plní svaly?

Pohyb těla a jeho vnitřních orgánů umožňují svaly. Jsou to tkáně uspořádány do vláken, které mají schopnost stahovat se a uvolňovat. Známe dva typy svalů: Kosterní svalstvo (zabezpečuje pohyby těla) a hladké svalstvo (zajišťuje pohyb uvnitř těla, např.. Rytmickým stahováním orgánů trávicí soustavy se potrava posouvá celou trávicí troubou). Pravidelným zatěžováním a cvičením se svalová hmota zvětšuje, zlepšuje se její prokrvení a zvyšuje se schopnost svalu provádět větší námahu. Naopak, nedostatek svalové činnosti vede k ochabnutí svalu.

Rozdělení svalů

1.Automatické svalstvo = některé svaly se nedají ovládat vědomě. To znamená, že se nestahují na základě našeho rozhodnutí udělat pohyb, ale pracují automaticky. Oba typy "nevôľového" svalstva (hladké i srdeční) nepřetržitě pracují a zajišťují takové funkce, jako jsou trávení a práce srdce - tedy krevní oběh.

2.Svaly ovládané vůlí = tyto svaly jsou řízeny přímo centrální nervovou soustavou. Jen kosterní svaly jsou pod vědomou kontrolou a jejich pohyb je ovládán vůlí. Kosterní svaly se připojují ke kosti buď přímo, nebo pomocí šlach a narovnávání nebo ohýbáním kloubů odpovídají na specifické podněty.

Jejich funkce

Umožňují pohyb těla,
Ovládáme jejich vůlí,
Dělají to, co jim přikážu,
Připojují se ke kostem šlachami,
Pracují ve dvojicích, jeden se natáhne, druhý se zkrátí,
V těle jich je kolem 640,
Nejmohutnější je největší hýžďový sval,
Nejmenší je strmienkový sval v uchu.

Kosterní svaly dělíme na:

A.svaly hlavy:

Žvýkací svaly (umožňují pohyb sáňky)
Mimické svaly (připojují se na kůži obličeje, dodávají obličeji výraz, například úsměv, mračení)
Sternocleidomastoideus (patří mezi svaly krku, umožňuje otáčení a úklony hlavy)




B.svaly trupu a končetin:

 Svaly trupu tvoří:

Velký prsní sval
Mezižeberní svaly
Bránice
Přímý sval břicha
Šikmý sval břicha
Příčný sval břicha
Lichoběžníkový sval
Nejširší sval zad.

 Svaly končetin tvoří:

Deltový sval,
Dvouhlavý sval ramena,
Tříhlavý sval ramena,
Hýždě,
Čtyřhlavý sval stehenní,
Tříhlavý sval lýtka.



C.srdcová svalovina


Proteosyntéza

Pokud mluvíme o svalovém růstu, v užším smyslu hovoříme o proteosyntéze. Proč by měla být naším cílem proteosyntéza, to by mělo být z dosavadního textu jasné. Jak ale proteosyntéza probíhá?

Esenciální součástí procesu proteosyntézy je svalové jádro. Jádro obsahuje kódovanou informaci o složení aktinu a myozinu. Trénink je za určitých okolností impuls k tomu, aby jádro přepsaly v DNA kódovanou informaci do tzv.. translační podoby, tedy aby se vytvořily vlastní bílkoviny. Tento proces si popíšeme v dalším textu, na tomto místě jen připomínám, že vlastní syntéza bílkovin vyžaduje souhru více organel a součástí buňky - jádro nese informaci o složení bílkoviny v podobě genetického kódu DNA - DNA se přepíše do jiné kódované podoby s názvem mRNA - na ribozómech se na podkladě mRNA vytvoří konečný produkt - protein. Tento proces probíhá v cytoplazmě, v níž musí být dostatek aminokyselin. Právě aminokyseliny v konečném důsledku vytvářejí řetězec - bílkovinu, s přesně definovaným složením a přesně definovanou strukturou. Takto vznikají nejen svalové bílkoviny aktinicko a myozín, ale všechny bílkoviny v lidském těle



.

Mediátory

Informace o tom, že svalová buňka má syntetizovat proteiny, přichází v mediátorů podobě. Mediátory jsou chemické sloučeniny, bílkoviny, hormony, tkáňové produkty, které se uvolňují z různých tělních orgánů a tkání za různých okolností. Jednou z takových okolností je posilování. Víme, že po intenzivním tréninku se v organismu odehrává několik zásadních změn. Trénink je ve své podstatě katabolický proces, tedy takový proces, který v organismu vyvolává destrukční změny. Hlavním hráčem těchto změn je hormon kortizol, ale kromě hormonů se zde uplatňují i ​​ostatní mediátory - tkáňové produkty a produkty imunitního systému (např. interleukiny a TNF). Protihráčem těchto katabolických mediátorů jsou mediátory anabolické. Do této skupiny patří celá řada hormonů, v čele s testosteronem, růstovým hormonem a inzulínem. I v anabolizaci se uplatňují lokální imunitní a tkáňové faktory (např. MGF a interleukiny).

Ať už anabolické nebo katabolické, všechny mediátory fungují na podobném principu. Mediátor je po chemické stránce buď protein, nebo glykoprotein, případně steroid. Každý mediátor má na buněčné membráně odpovídající receptor. Interakce mediátor a receptoru je podobná interakci mezi klíčem a zámkem. Mediátor má určitou, přesně definovanou skladbu, která strukturální, prostorově, chemicky i fyzikálně koresponduje s receptorem. Zkusme si demonstrovat interakce mezi buňkou a mediátory na příkladu. Pokud je buňka hradem s množstvím komnat, pak buněčná membrána je jakousi hlavní bránou od pevnosti, s množstvím dveří od komnat. Každé dveře mají svůj zámek a odemknutí konkrétních dveří zavede návštěvníka do konkrétní komnaty hradu. Aplikujme tento příklad na skutečné poměry na buněčné membráně. Mediátor se naváže na svůj receptor, aktivuje receptor a aktivování konkrétního receptoru je zpravidla následováno nebo průnikem mediátor do buňky, nebo aktivováním tzv.. druhých poslů uvnitř buňky. Toto v konečném důsledku vede k nastartování cílového procesu v buňce. Opět příklad. Testosteron je mohutným anabolickým mediátorem, je nejsilnějším spouštěčem procesu proteosyntézy. Testosteron se naváže na buněčnou membránu, projde přes membránu, přejde až k buněčnému jádru a tu spustí syntézu bílkovin. Jakým způsobem testosteron aktivuje jádro k tomu, aby začalo přepisovat konkrétní genetickou informaci, o tom více na jiném místě.

Satelitní buňky

Účast satelitních buněk na procesu svalového růstu je dnes už prokázaným faktem. Tyto buňky jsou jakousi zálohou, rezervou, kterou si tělo vytváří pro různé speciální situace. Satelitní buňka je nediferencované buňka, schopná změnit se do takové podoby, jakou tělo právě potřebuje. Přítomnost satelitních buněk v okolí tréninkem poškozeného svalu má za následek diferenciaci satelitní buňky do podoby, která je schopna splynutí, tedy fúze se svalovou buňkou. Satelitní buňka přináší do svalové buňky jádro a jádro, jak je psáno výše, obsahuje genetický kód proteinů. Fúze, splynutí satelitní buňky se svalovou buňkou je tedy dalším anabolickým procesem, který v konečném důsledku vede ke zvýšené syntéze svalových proteinů. Satelitní buňky jsou neskutečně zajímavou součástí procesu svalové hypertrofie. Více satelitních buněk by mohlo znamenat více svalové hmoty. Více svalové hmoty znamená více bílkovin ve svalových buňkách. Nebo to znamená více svalových buněk?

Svalová hypertrofie

Slovní spojení "svalový růst" už jaksi automaticky splývá s pojmem svalová hypertrofie. Ve světle nových poznatků ale není možné chápat svalový růst výlučně jako svalovou hypertrofii. Co tedy přesně je svalová hypertrofie?

Zmnožení kontraktilních bílkovin - aktinu a myozinu, vede k zhrubnutí svalových vláken. Toto ztluštění je dokázáno na bioptických vzorcích odebraných ze svalů trénovaných sportovců. Svalová vlákna silové sportovce mají větší průměr a je v nich větší množství kontraktilních bílkovin ve srovnání s netrénovaný jedinci. Tomuto jevu říkáme svalová hypertrofie.

Svalová hyperplazie

Pokud tedy není možné dát rovná se mezi pojmy svalový růst a svalová hypertrofie, rostou svaly i jiným způsobem než zvětšením množství svalových bílkovin?

Diskuse o tom, zda svaly rostou zvětšením objemu stávajících vláken, nebo dochází v rámci adaptace na svalovou zátěž ik zmnožení počtu svalových vláken není dosud uzavřena. Faktem je, že více autoři opět a opět oživují dohady o tom, že svalový růst je jednak výsledkem svalové hypertrofie, o čem není nejmenších pochyb, ale že účast na zvětšení objemu svalu má i proces svalové hyperplazie, tedy že reakcí na trénink může být zmnožení svalových vláken. Intenzivněji se o významu hyperplazie začalo diskutovat po objevení satelitních buněk, což je nakonec zcela logické. Myšlenka, že satelitní buňka se nejen spojí s již existující svalovou buňkou, ale že se některé satelitní buňky diferencují na plnohodnotné svalová vlákna je legitimní a zcela pochopitelná.


Poranění svalů

K poraněním svalů dochází obvykle následkem přetížení, například při sportování nebo při pracovních úkonech.

Mezi poranění svalů patří:

1.natahnutý sval

Je to mírné poškození svalových vláken,
Menší krvácení do svalu způsobuje ztuhnutí a zduření svalu,
Je doprovázeno i bolestivými křečemi,
Později se mohou objevit modřiny.

2.natrhnutý sval

Je to těžší poškození svalových vláken, kdy dochází k jejich poranění,
Je doprovázeno velkými bolestmi, otokem,
Při velkém krvácení může vzniknout krevní sraženina,
K natržení úponu deltového a velkého prsního svalu na pažní kost dochází prudkými pohyby ramene.



ZDROJ: Google
KONTAKT : dr.bodybuilding@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one