Na záčatku musí být nějaký impuls/stimul, který vyvolá kýženou odpověď (adaptaci) v podobě např. hypertrofie svalstva, nárůstu síly atd. Podle toho jak chceme aby se tělo adaptovalo, musíme zvolit i příslušnou formu stimulace (styl tréninku).

Konkrétní podněty k stimulaci hypertrofiie a růstu síly jsou:

1) inervace svalových vláken (neurální stránka)
2) poškození svalových struktur a únava (fyzikální a metabolická stránka)

U prvního bodu se zastavme. Cvičením donutíme svaly pracovat a to je právě neurální stimulace. Díky CNS (centrální nervová soustava) přenesete z mozku signál, že chcete zvednout činku od hrudníku a svaly vaši žádost plní. Podrobněji se k zapojování svalů dostaneme v jiném článku.

Co se týká druhého bodu, souvisí už více se samotným způsobem trénování. Díky použité zátěži (činky) dochází k tvorbě mikrotraumat ve svalových vláknech, poškození různých svalových organel, metabolické únavě a následné vylučování růstových faktorů.

Na řadě je regenerace. Tělo se snaží navrátit vše do optimálního stavu, tak aby bylo příště lépe připraveno a to po stránce neurální (CNS) i fyzikální (tkáně). Dalšími faktory, které se podílejí na regeneraci jsou hormony a látky anabolické povahy. Jejich sekrece je podmíněna právě zátěží.
Jsou to např. androgeny (mužské pohlavní hormony) a estrogeny (ženské pohlavní hormony), růstový hormon atd. To vše nám určitou mírou působí na zvětšování objemu svalu.


Kdy rostou svaly?

Řekněme že pujdete cvičit ráno, od té chvíle kdy skončíte, se za optimálních podmínek začínají množit anabolické procesy. Svaly rostou tedy celý den, ne jen v noci ...

Co se týká doby, po jakou vykazují zvýšenou proteosyntézu, tedy reparaci tkáně (hypertrofii). Můžeme vcelku přesně říci, že je to u malých svalových skupin 24 a u velkých 48 hodin. Ta největší růstová vlna je cca jen do 36hodin po tréninku. To že vás svaly bolí ještě 4. den po odtrénování je známkou toho, že se ještě nedoregenerovaly na 100%, ale jejich růstový potenciál je u dna! Proč tedy cvičit partii jen jednou týdně! Podrobněji se podíváme na systém trénování příště.


K maximální svalové hypertrofii je třeba souhra minimálně několika z dále uvedených faktorů a mechanismů

Akumulace proteinů ve svalových vláknech, ať už zvýšením její syntézy, nebo potlačením proteolýzy.

Zvýšená aktivita růstových faktorů například GH, HGF, IGF-1, FGF

Zvýšená proliferace a diferenciace myogenních kmenových buněk čili satelitních buněk, závislá buď na výše uvedených růstových faktorech, nebo na exogenním podávání anabolických steroidů či jiných přirozených stimulancií, včetně tréninku.

Nová tvorba myofibril, známá pod názvem hyperplazie.

 Potlačení postréninkového nárůstu některých katabolických cytokinů, především interleukinu-6.

Modulace genu, produkujícího protein myostatin, což je negativní modulátor svalového růstu.


Tak tohle jsou základní kritéria, na které se budete muset v kulturistickém snažení zaměřovat, především pokud chcete postupovat přirozenou cestou, ale i v případě dopingu to není k zahození.



Satelitní buňky


Satelitní buňky, označované rovněž jako myoblasty, jsou mononukleární (s jedním jádrem) buňky myogenní či svalotvorné linie. Klidové (spící) satelitní svalové buňky jsou situované mezi externí bazální laminou a plasmolemou dospělého vlákna skeletálního svalu. Ačkoliv jejich aktivace a zapojení do buněčného cyklu umožňuje svalovou regeneraci a adaptaci, aktivační signál není zdaleka znám. V této studii byla zkoumána například úloha oxidu dusičného (NO) na aktivaci satelitních buněk.

Po zranění skeletálního svalu, například tréninkem či anabolickými steroidy, dochází k tvorbě nových či opravě původních vláken z rezidentních satelitních buněk, které obnoví kompozici vláken původního svalu. V poškozeném lidském svalu hrají satelitní buňky důležitou roli při svalové regeneraci, jak jako zdroj posílení selhávajícího metabolismu, tak jako potencionální náhradní díly pro nekrotické segmenty původní buňky. Tyto buňky jsou dále zodpovědné za poskytování dalších jader s DNA rostoucím a regenerujícím svalovým buňkám. Svalové satelitní buňky byly dlouho považovány za specifickou myogenní (svalotvornou) linii, zodpovědnou za postnatální růst, obnovu a udržování skeletálního svalu. Není tomu tak, satelitní buňky musí teprve diferencovat a získat tak specificitu a charakteristiky různých tkáňových buněk, které mají nahradit či s nimi fúzovat. Nedávné studie u myší například odhalily, že potenciál pro svalovou regeneraci mají i hematopoetické (krvotvorné) buňky kostní dřeně.

Aktivace satelitních buněk po zranění je nezbytná pro obnovu svalu a hepatický (jaterní) růstový faktor byl první, u kterého byla prokázána schopnost tuto aktivaci stimulovat. Nenechte se splést názvem tohoto růstového faktoru, z něhož by člověk usoudil, že se vyskytuje pouze v játrech. Experimenty ukazují, že HGF je přítomný i ve svalech, může být uvolněn po zranění a je schopen aktivace spících satelitních buněk. Satelitní buňky jsou v klidu, když jsou vystaveny působení séra v kultuře, ale proliferují v případě účinků mitogenů z extraktu rozdrceného svalu. Rovněž bazický fibroblastický růstový faktor čili bFGF těmito vlastnostmi disponuje. Alespoň pokud jde o proliferaci.

Asi nikoho nepřekvapím, když prozradím, že jisté anabolické steroidy aktivují proliferaci a diferenciaci satelitních buněk. V pokusu na krysách bylo například zjištěno, že anabolický steroid trenbolon působí anabolicky tak, že stimuluje proliferaci a diferenciaci satelitních buněk, jako výsledek zvýšené senzitivity těchto buněk na působení IGF-1 a FGF.





Úloha inzulínu-podobnému růstového faktoru-1 čili IGF-1

Mezi těmi faktory, které stimulují jak proliferaci, tak diferenciaci satelitních buněk samozřejmě nemůže chybět nám všem známý inzulínu-podobný růstový faktor-1 či IGF-1. Vzrůst koncentrací vazebního proteinů-2 (IGFBP-2) pro tento faktor naopak snižuje proliferaci a diferenciaci satelitních buněk, navozenou IGF-1. Na povrchu satelitních buněk z krocana byly nalezeny typ I receptory pro IGF-1.

Naskýtá se tudíž otázka, jak lze satelitní buňky aktivovat. Přirozenou cestou to lze různým tréninkem, který naruší celistvost buněčné membrány tak, že se umožní průsak buněčného obsahu do okolí. S tímto obsahem totiž unikají i popsané a další růstové faktory, které vyvolají proliferaci a diferenciaci satelitních buněk a poskytnutím nových jader s DNA tak umožní další růst svalových vláken, a tedy svalu celkově.



Důležitá role nově objeveného proteinu myostatinu

V nedávné době proběhla tiskem zpráva, že vědci ukončili objevování a mapování lidského genomu. Mezi ty geny, které byly nedávno objeveny patří i gen, produkující bílkovinu označenou jako „myostatin“. První zpráva o myostatinu se objevila ve vědecké literatuře teprve v září 1997 a týkala se hovězího dobytka. Myostatin či GDF-8 (growth and differentiation factor-8) je členem rozsáhlé rodiny transformujících růstových faktorů-ß (TGFß). Výjimečný svalový rozvoj, označovaný jako „dvojité osvalení“, byl pozorován u několika plemen hovězího skotu a přitáhl značnou pozornost producentů masa. Dvojitě-osvalená zvířata jsou charakterizována 20% nárůstem svalové hmoty, který je údajně hlavně v důsledku hyperplazie svalových vláken. Alespoň tak to je v této studii uvedeno. Další výzkum ukázal, že tento extra svalový nárůst je důsledkem mutace příslušného genu, který produkuje neaktivní bílkovinu myostatinu. Podobná mutace byla nalezená i u myší, které rovněž vykazovaly nadměrný svalový růst. To zavdalo podnět k různým spekulacím o možnostech cílené genetické manipulace jiných chovných zvířat, a tak vytvoření chovných plemen s dvojitým osvalením. Prospěšnost pro potravinový průmysl, a tím lidstvo, je evidentní. Tak jednoduché to ovšem nebude. Výzkum v této oblasti je teprve v plenkách, ovšem myostatin bezesporu má svou úlohu v tkáňovém růstu. Například, zvýšená exprese myostatinu v prenatálním vývoji u prasat, má za následek nízkou porodní hmotnost selat.

Nejnovější výzkum rovněž narušil dosavadní dogma, že svalová hypertrofie u nefunkčního myostatinu je způsobená převážně či jedině hyperplazií svalových vláken. Transgenní (umělé zavedení pozměněného genu do buněk zkoumaného organismu) myši, expresující mutovaný negativní myostatin, vykazovaly významné 20-35% zvýšení svalové hmoty, které vzniklo v důsledku hypertrofie svalových vláken, nikoliv jejich hyperplazie.


Co to všechno znamená? Postnatální svalový růst je řízen jinými mechanismy, než se nám snaží namluvit kulturistická literatura, propagující, bez jakýchkoliv skrupulí, dopingové svaly. Znáte nějaké jiné časopisy, které propagují narkomany? Já nikoliv. I to je důvod, proč Bill Philips, šéfredaktor Muscle Media na stránky tohoto plátku žádné sportovní kulturisty nezařazuje. S dopingovými svaly nelze propagovat nutrienty a naopak. Je to podvod na potenciálních zákaznících, kteří si tyto dvě věci mohou dávat do souvislosti.

Pokud jde o suplementy, výzkum ukazuje, že podávání kreatinu ve spojení s funkčním přetížením má za následek zvýšení mitotické aktivity satelitních buněk, tedy jejich schopnost se množit. Logicky by se zdálo doporučovat kreatin. Má to avšak jeden kardinální háček. Před cca rokem a půl jsem na internetu zachytil varování, upozorňující na výskyt lysolecitinu či lysofosfatidylcholinu právě v kreatinu jednoho nejmenovaného výrobce. Lysolecitin je někdy údajně přidáván do některých suplementů coby transportní systém, který má ulehčit absorpci ingredientů. To skutečně dělá, ale může fatálním způsobem poškodit vaše zdraví (žaludeční vředy, kardiovaskulární choroby, rakovina). Pokud tedy chcete užívat kreatin či cokoliv jiného, měli byste se přesvědčit, že produkt neobsahuje lysolecitin. Nevím ovšem jak to zjistíte? Nejméně jedna firma dokonce nabízí lysolecitin jako koncentrovaný suplement. Podívejte se třeba na internetové stránky firmy Mass Guantities. Pak si udělejte na lysolecitin rešerši v databázi Medline. Nevím zdali se v této firmě nezbláznili? Problematika si ovšem žádá samostatný článek.




ZDROJ: Google
KONTAKT : dr.bodybuilding@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one